Avempace
| Avempace | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1095 Sarakusta nebo Zaragoza |
| Úmrtí | 1139 (ve věku 43–44 let) Fes |
| Místo pohřbení | Fes |
| Povolání | filozof, matematik, astronom, spisovatel, lékař, botanik, básník, fyzik, hudebník a politik |
| Témata | filozofie, arabská filozofie, astronomie, fyzika, lékařství, botanika, poezie, hudba a politika |
| Vlivy | Al-Fárábí |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: Kategorie:Monitoring:Články s odkazem na autoritní záznam#xx0239346SKČR | Kategorie:Monitoring:Články s odkazem na autoritní záznam#xx0239346Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ibn Bádždža Abú Bakr Muhammad, arabsky أبو بكر محمد بن يحيى بن الصائ, na Západě znám pod latinským jménem Avempace (1095, Zaragoza – 1138 Fes) byl arabský filozof, astronom, fyzik, lékař, botanik, básník, hudebník a politik (vezír) narozený a působící v Andalusii (tzv. muslimské Španělsko). Byl vězněn pro obvinění z kacířství a zemřel v Maroku, otráven svými odpůrci.[1]
V botanice byla ceněna jeho práce Kitab al-Nabat (Kniha květin), kde jako první definoval pohlaví rostlin. Jeho poezie byla objevena až roku 1951.
Filozofie
Ibn Bádždža se pokládá za zakladatele andaluského peripatetismu.[2] Byl raným představitelem arabské aristotelsko-neoplatónské filozofické tradice. Jeho nejvýznamnější prací je kniha Tadbīr al-mutawaḥḥid, kterou ovšem nestihl dokončit.
Zajímal se především o proces poznání a jeho postupný přechod od smyslových vjemů (intellectus materialis) přes čistě rozumové nazírání (intellectus acquisitus), po sebeuvědomění člověka, které je emanací činného rozumu.
V politické filozofii Avempace reagoval na svého předchůdce al-Farábího, který inspirován Platónem hledal definici ideální hlavy státu. Avempace proti tomu hledal definici „ideálního občana“. Francouzský filozof Alain de Libera o něm napsal: „Ibn Bádždžův politický program je individuální. Nevztahuje se už k vrcholu státu, nýbrž k základně společnosti, týká se každého člověka zvlášť. […] Ibn Bádždžův filosof není al-Farábího imám-filosof-prorok, který se od ostatních liší souborem svých vrozených nadání. Je to člověk, který na sobě pracuje, a tak se ve dvojím smyslu odděluje: intelektuálním nazíráním či kontemplací se odděluje od empirického světa a osamělostí, do níž se uzavírá a v níž se vymyká veškeré náboženské či dogmatické tradici a vlivu, se odděluje od ostatních lidí.“[3]
Mnozí muslimští autoři dokonce považují Avempace za ateistu. Avempacův velký odpůrce al-Fath ibn Cháqán o něm napsal, že „odmítá Korán, popírá vzkříšení, staví lidský úděl do výhradní závislosti na hvězdách a zcela opomíjí Boží hrozby a zásahy“.[4]
Vliv
Pokračovatelem Ibn Bádždžova směru byl Ibn Tufajl.[5][2] V islámské tradici silně ovlivnil Averroa, v křesťanské Alberta Velikého, v židovské Maimonida (který převzal – a tak dochoval – zejména jeho poznatky astronomické a fyzikální).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ibn Bádždža na slovenské Wikipedii.Kategorie:Monitoring:Články přeložené z skwiki
- ↑ Dějiny filosofie, sv. I, s. 467.
- 1 2 Sokolov, s. 279.
- ↑ DE LIBERA, Alain Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Viz str. 159.
- ↑ DE LIBERA, Alain Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Viz str. 155.
- ↑ Dějiny filosofie, sv. I, s. 468.
Literatura
- BONDY, Egon. Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. Praha: Vokno, 1995. 221 s. Poznámky k dějinám filosofie; 5. ISBN 80-85239-30-2. [Viz str. 72–73.]
- LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. ISBN 80-7298-026-2. [Viz str. 154–160.]
- PRŮŠEK, Jaroslav a kol. Slovník spisovatelů. Asie a Afrika. Díl 1. A–J. Vydání 1. Praha: Odeon, 1967. 449 s. [Viz str. 409–410.]
- SOKOLOV, Vasilij Vasiljevič, 1988. Středověká filozofie (původním názvem: Sredněvekovaja filosofija). Překlad Vilém Herold a Václava Steindlová. Praha: Svoboda. 488 s. Kapitola „Kultura a filozofie v muslimském Španelsku", s. 277–281.
- , 1950. Dějiny filosofie (původním názvem: Istorija filosofii I). Redakce : Georgij Alexandrov, Mark Mitin aj.; překlad : Milena Kirschnerová, Věra Kleslová, Hana Malínská, Marie Rottová a Zora Rozehnalová. 1., autorisované vyd. Svazek I (Filosofie antické a feudální společnosti). Praha: Svoboda. 518 s. Kapitola "Arabská středověká filosofie", s. 455–472.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Avempace na Wikimedia Commons
- Heslo ve Stanford Encyclopedia of Philosophy
- Heslo v encyklopedii Britannica
- Heslo v Gran Enciclopedia Aragonesa Archivováno 27. 4. 2014 na Wayback Machine.
- Heslo v encyklopedii Treccani
- Heslo v he Biographical Encyclopedia of Astronomers
- Heslo v Catholic Encyclopedia
- Heslo v internetové encyklopedii Vševěd
